* Dodržovat pravidlo jeden rodič = jeden jazyk. O tomto pravidle je

pojednáno výše.

* Snažit se být v tomto ohledu důsledný a případně analyzovat,

proč toto pravidlo porušuji a v jakých situacích. Důslednost není

pouze alfou a omegou výchovy, ale platí i pro bilingvní výchovu.

Každý, kdo vychovával dítě dvojjazyčně, ví, že stoprocentně ho do–

držet nelze. Jsou situace, kdy se automaticky přepíná do druhého ja–

zyka. Děti to okamžitě postřehnou a mohou začít s rodičem vyjedná–

vat. „Ty přece umíš taky mluvit česky, tak proč bych měla já mluvit

řecky.“ (Holčička mluví ke své řecké mamince, která jí něco vysvětlo–

vala česky namísto řecky. Matka s dcerou běžně mluví řecky.)

* Nečinit na dítě žádný nátlak při osvojování druhého jazyka.

Osvojování obou jazyků by mělo probíhat spontánně, aniž by dítě cí–

tilo úsilí ze strany rodičů.

* Podporovat dítě v jeho snaze. 

* Nabídnout dítěti komunikaci v obou jazycích i mimo rodinu (ka–

marády, návštěvu institucí atp.). Toto je velmi důležitý aspekt dvoj–

jazyčné výchovy. Rodiče by měli umožnit dítěti kontakt s ostatními

dětmi z podobných rodin. Pokud je druhý jazyk jazykem menšiny,

která je organizovaná a pořádá nějaké akce, rodiče by dítěti měli

umožnit návštěvu např. kulturních akcí, výletů atp.

* Rozvoj bilingvismu v dalším vzdělávání dítěte. Pokud je druhým

jazykem vedle češtiny např. francouzština, tak např. nechat dítě stu–

dovat česko–francouzské gymnázium.

Rodiče by však zároveň neměli trpět pocitem viny, když se jim dvojja–

zyčná výchova nedaří podle jejich představ. To, že rodič není konsekventní

a např. jazyky střídá, může u něho často vyvolat pocit nespokojenosti či

viny. Může pak v důsledku toho na dítě více  tlačit", být nervózní a nega–

tivně ovlivnit další řečový vývoj dítěte. Dítě tento nátlak může chápat tak,

že neplní očekávání okolí, a může ho to traumatizovat. 

Zejména náročné je osvojování toho jazyka, který není jazykem země,

v níž rodina žije. Dítě pak nemůže praktikovat jazyk v dětském kolektivu

a může jím hovořit pouze ve své rodině. Určitá slovní zásoba, kterou si

osvojuje právě ve školce, mu tak v jednom jazyce, kterým hovoří např. jen

doma, chybí.

48